Obezita je chronické onemocnění (dg. E66.9), které postihuje miliony lidí po celém světě.¹ Incidence obezity se v posledních desetiletích výrazně zvýšila jak ve světě, tak v České republice.¹ Podle statistik obezita ohrožuje 18,5 % Čechů, z toho téměř 20 % mužů a 18 % žen, mírnou nadváhou trpí 47 % mužů a 33 % žen. Průměrná hodnota BMI (indexu tělesné hmotnosti) obyvatel České republiky dosáhla 25,2, což je těsně nad horní hranicí normální zdravé váhy.²

Příčiny vzniku obezity jsou multifaktoriální a zahrnují kombinaci genetických faktorů, metabolických procesů a vlivů prostředí.^{3, 4, 5} Jednou z příčin jsou nezdravé stravovací a životní návyky, jako je konzumace kalorických potravin s vysokým obsahem tuku a cukru, nedostatek fyzické aktivity, sedavý životní styl, ale i psychologické faktory jako emoční přejídání nebo stres.

Léčba obezity by měla být vždy komplexní a zahrnovat změny životního stylu, stravovací návyky, fyzickou aktivitu a psychologickou podporu. Farmakoterapie by měla být její nezbytnou a důležitou součástí.

Použití jednotlivých léčiv indikovaných k farmakoterapii obezity závisí na jejich mechanismu účinku, indikačních podmínkách podle SPC, ale je vhodné vzít v úvahu i výběr pacienta podle tzv. fenotypů obezity. Cílem je reálná redukce hmotnosti o 5–10 % původní váhy, ale také zlepšení dalších zdravotních parametrů, jako jsou např. redukce obvodu pasu, úprava hodnot lipidového spektra, snížení HbA1c, snížení diastolického krevního tlaku, tepové frekvence.

Mozek hraje ústřední roli v regulaci příjmu a výdeje energie.³ Za fyziologickou (homeostatickou) regulaci je odpovědné tzv. centrum hladu lokalizované v hypotalamu, které řídí rovnováhu mezi energetickým příjmem a výdejem, udržení stálé hmotnosti a optimální příjem živin.

Fyziologickým mechanismům je nadřazena hédonická regulace – emoční složka (centrum odměny/chutí). Ta je lokalizovaná hlavně do oblastí mezolimbického systému v mozku. Hlavními působky jsou opioidy, dopamin a serotonin.^{7, 8, 9, 10}

V případě převahy hédonické složky nad homeostatickou, si organismus vytváří závislost na vysokokalorickém chutném jídle, kterou nelze vůlí ovlivnit, a proto je nezbytné nastavení farmakoterapie.

Jedním z klíčových neurotransmiterů, který je spojen s touto regulací je dopamin, který hraje důležitou roli při ovlivňování pocitu odměny a motivace. Dopaminové neurony v hypotalamu a mezolimbickém systému reagují na chuťové látky, vizuální podněty a jejich aktivace u myší zvýšila preference pro sladkou chuť. Poruchy v dopaminovém systému tak mohou přispívat k narušení příjmu potravy a vývoji obezity.^{11, 12, 13, 14}

V posledních letech se řada studií zaměřila na psychologický základ vzniku obezity. Nedostatečné rozeznání těchto poruch může být jednou z příčin její neúspěšné léčby. Emoce hrají významnou roli při spouštění procesů motivace k vyhledávání odměny, učení a upevňování jídelního chování.¹⁵

Tzv. emoční jezení souvisí s uvolňováním neurotransmiterů jako reakce organismu na hormonální signály z potravy. Dysfunkce systému odměňování, zejména snížené vylučování dopaminu, je spojena s pocitem chuti k jídlu, tzv. craving (potřeba jíst pro potěšení, nikoliv z hladu).¹⁵ U některých pacientů se tak můžou chutě na jídlo bez pocitu hladu významně podílet na neúspěšném hubnutí a neschopnosti dodržet úpravu stravy a snížit množství kalorií.¹⁶ Zvládání chuti k jídlu je tak klíčovou součástí managementu obezity a úspěšného udržení snížené hmotnosti.¹⁷

Nejnovější studie prokázala, že individualizovaný přístup k léčbě obezity založený na 4 fenotypech byl spojený s významně větším úbytkem hmotnosti po 12 měsících terapie ve srovnání se skupinami, které se neřídily fenotypy.¹⁸

Správné rozpoznání pacientských fenotypů při výběru farmakoterapie může být důležitým krokem k personalizovanému přístupu v léčbě obezity.¹⁸

Fenotypy obezity na základě hodnocení patofyziologie a chování účastníků studie¹⁸

U každého pacienta lze před zahájením farmakoterapie použít tento jednoduchý dotazník na identifikaci emočního jezení.¹⁵